V minulém díle tohoto seriálu jsme se detailně zaměřili na příběh a na samotný vývoj jedné z nejoblíbenějších českých her. Jméno, které zaznívalo (vedle Tommyho Angela) nejčastěji, bylo Dan Vávra, jehož obrovský vliv na tuto hru nemůže být popřen. V druhém pokračováním této – dnes již třídílné – série však jeho stopa až tak výrazná není a v podstatě je „pouze“ autorem scénáře, který podle některých musel být značně přepsán. Jak to ve skutečnosti bylo (alespoň dle dostupných informací), jak se celá hra vydařila a co nám mohli autoři naservírovat jinak, to si popíšeme v následujících několika málo řádcích.
Popojedeme dál
Budeme se opakovat, když řekneme, že bez Dana Vávry by první Mafia byla úplně jiná hra, než ten legendární počin, kterého jsme se nakonec dočkali (a nebo by vůbec nebyla). U druhého dílu si bohužel můžeme klást otázku: „Jaká by byla Mafia II s Danem Vávrou?“ Sic je trochu zavádějící, protože zásluhy na scénáři, který ještě stihl napsat, mu rozhodně odepřít nemůžeme. Na další realizaci se však již podílel pouze minoritně, což ostatně dokládá i jeho vyjádření na Twitteru: „[…] Já na M2 jen napsal scénář a realizace se drtivou většinu času vůbec neúčastnil.“ Za jakých okolností z 2K Czech odešel (nebo zda byl odejit, obecně se tvrdí, že mu nebyla prodloužena smlouva) není jisté a pravděpodobně to ví jen zúčastněné strany, a vlastně nám to může být i celkem jedno. Jasné však ani není, jak moc kvalitní napsaný scénář byl (sic jde opět pouze o spekulace). Česká odbočka Eurogameru situaci kolem Vávrova scénáře k Mafii 2 popsala následovně: „Scénář po údajně vyhořelém Vávrovi musel pak být ve studiu zásadně přepsán, aby vůbec Mafia 2 mohla vyjít a byla použitelná, protože v něm byla spousta hluchých míst[.]“
Zda jsme se díky teoretickému hlubšímu zapojení Dana Vávry mohli dočkat lepšího, či horšího příběhu, vědí pravděpodobně pouze sami tvůrci. Jisté však je, že ještě v pozdních fázích vývoje se počítalo s tím, že druhá Mafia bude mít více než jeden konec. V plánu byla čtyři různá zakončení příběhu, z nichž se však tři řadila pouze do průměru a jen jedno bylo výjimečné (jak vyjímečné, to ať si každý, kdo Mafii 2 hrál, rozhodne sám). Mluví se však i o tom, že k vyřazení zbylých tří konců došlo z toho důvodu, aby se stihlo vydání v roce 2010 (ze stejného důvodu měly být ze hry vyřazeny zbraně na blízko).
„Mafia II is an interesting mobster tale with some great voice acting and cool cutscenes, […], but be prepared for a pretty standard third-person shooter in the gameplay department.“ – IGN
Ale začněme pěkně od začátku. V druhé Mafii, která vyšla v srpnu 2010, se přesuneme na přelom čtyřicátých a padesátých let minulého století do města Empire Bay, jež je silně inspirováno nejen New Yorkem, ale i dalšími americkými městy. Aniž bychom zabíhali příliš do detailů, v roli hráče se zde zmocníte Vita Scaletty, mladého sicíliana, který má přesně takového kamaráda, s nímž se vždy dostane do problémů. Když pak dostane na výběr, jestli půjde do vězení, nebo do války, rozhodne se pro tu „svobodnější“ variantu. Po návratu z války je to právě Joe Barbaro, který se ho ujme a vydá se s ním na cestu vzhůru místním podsvětím. Ve službách pro Clementeho rodinu si pak vyzkoušíte pestrou řádku misí, od pašování cigaret, až po loupežná přepadení (Mafia II zde nemá v pestrém provedení zas až tak daleko od dokonalosti svého předchůdce, ačkoliv zde trochu pokulhává, hlavně vezmeme-li v úvahu, že vyšla o 8 let později, více však prozrazovat nebudeme).
Co se hratelnosti týče, můžete těšit na možná trochu akčnější variantu prvního dílu s propracovaným systémem krytí a benevolentnější policií, kdo ale už nějakou tu střílečku hrál, pravděpodobně ví, co ho čeká. Nesmíme opomenout ani bravurní zpracování atmosféry USA 40. a 50. let s dobovým soundtrackem a radio-stanicemi reflektujícími současné události. Právě způsob, jakým se autorům podařilo vykreslit rozdíl mezi obdobím válečným a lety po válce, je jedna z věcí, které hru zvedají na vyšší úroveň. Reportéři mapující válečné události v kombinaci s depresivním chudým zimním Empire Bay versus rozjařenost již bohatších padesátých let a nadšení z vynálezů jako je například televize stojí v kontrastu, který hra dokázala zachytit zcela autenticky (sic nejsme historici, ale prostě jim to věříme).
„Mafia II’s exciting action and uncompromising mob story make for an impressive and violent adventure.“ – GameSpot
Na rozdíl od počinu z roku 2002 se druhá Mafia dočkala i tří stahovatelných příběhových balíčků. No, bohužel za zmínku zas až tak příliš nestojí, kromě toho s názvem Joeova dobrodružství. V rámci toho zde jmenovaného se pak v kůži Vitova přítele Joea vydáte objasnit tajemství Vitova zatčení, přičemž se vám odemkne několik nových lokací v Empire Bay. Víc asi vědět netřeba.
Zrod Illusion Engine
A proč jsme na druhý díl série od počátku vývoje čekali celých osm let? Velkou roli na tom rozhodně hraje volba herního enginu. Illusion Softworks (a od roku 2008 2K Czech) na pokračování začalo pracovat prakticky ihned po vydání prvního dílu. LS3D Engine, který nás v roce 2002 tak oslnil, však již nepřipadal v úvahu, jelikož v plánu byla podpora obou tehdejších hlavních videoherních konzolí (Xbox a Playstation 2) a LS3D pro ně nebyl stavěný. Vývojáři se rozhodli pro čtvrtou generaci enginu RenderWare (engine, který poháněl hity jako bylo GTA 3 či série Burnout), v němž vznikla i první alfa verze hry. Firmu Criterion Software, která tento engine vyvíjela, však v roce 2004 koupilo Electronic Arts a vývoj enginu byl (alespoň pro veřejnost) ukončen, čímž Illusion Softworks stáli před opětovnou nutností zvolit jiný engine. Ačkoliv v úvahu přicházel například Unreal Engine 3, vývojáři se nakonec rozhodli pro vlastní řešení, které dnes známe jako Illusion Engine (například i kvůli nejasné podpoře nové generace konzolí, respektive Playstation 3, v Unreal Engine 3). A jelikož vývoj herního enginu není prací na dva večery, museli jsme si na Mafia II počkat až do roku 2010.
Mafia II je rozhodně kvalitní českou hrou, která navazuje na svého předchůdce a v mnohém ho rozvíjí, sic v mnohém i pokulhává. Rozhodně se nejedná o skvělou hru, ale s určitostí můžeme říct, že se jedná o velmi dobrou hru, ačkoliv je tak trochu generickou střílečkou. Je to prostě kousek, na který můžeme být hrdí, ale který už není legendární. A co mohlo být se již asi nedozvíme. A zda zmíněné nedostatky napravilo třetí pokračování si rozebereme v závěrečném (alespoň do oznámení dalšího pokračování) díle této série, kde si však třetí Mafii rovnou zrecenzujeme a nebudeme rozebírat samotné okolnosti vývoje.
