Formace Dornkappel, kterou tvoří dvojice bratrů – Matt a Prorok společně s DJem RE5 mě zaujala počátkem letošního roku a prakticky od té doby jsem se těšil na jejich debutové dvojalbum Introvert/Extrovert. Přes všechno nadšení ve mně však panovaly obavy, jestli se jim podaří udržet vysoká laťka, kterou nastavili prvními zveřejněnými videoklipy Mastodont a Introvert…
Beaty, podmazy, hudby, DJové, producenti, RE5, Grimaso, FNTM, Jazzy,…
Tyto obavy však již při poslouchání intra, respektive tracku Intro, začaly pomalu vyprchávat. Přičemž je nutno podotknout, že tato skladba od jejich dvorního DJe postrádá jakoukoliv lyrickou složku. Dokonce si ji dokáži představit jako hlavní motiv Hollywoodského trháku s multimilonovým rozpočtem (trochu hyperbola? možná) a rozhodně by si (na rozdíl od mnoha „strohých“ podmazů) zasloužila videoklip. RE5, jakožto producent, o kterém jsem ještě před půl rokem neměl ani tušení, odvedl skvělou práci, a když to trochu přeženu, tak i zastínil všechny ostatní, daleko provařenější producenty, kteří se na desce podíleli. Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, i ti odvedli velmi (až nadstandardně) kvalitní práci a beaty u tracků Epitaf (Grimaso), Extrovert (FNTM) či Introvert (Prorok) rozhodně jen tak nezapomenu (jediné, co mi zde trošku chybí, ale to spíše ze zvědavosti, je produkce od Matta, tak snad ho na beatu uslyšíme někdy v budoucnu). To ale nic nemění na tom, že RE5 zanechal nejlepší dojem a jeho produkce mají vlastní, trochu netradiční a rozhodně podmanivou atmosféru.
Robíš to rýchlo a platíš si cheaty
Vystúpenia články rozhovory beaty
Pri tom to robíš len dva roky
Vypúšťaš hovná všetci sú hejteri
Introvert/Extrovert, Prorok/Matt, dvě tváře jednoho celku – skutečný, nebo trochu umělý koncept?
Atmosféru, která se mi hodí spíše do introvertní poloviny tohoto dvojalba, čímž se dostáváme k celkovému konceptu celého počinu. I zde jsem měl trochu obavy z koncového produktu, a to ze dvou extrémů. A sice buďto z konceptu ve stylu „no, tak bysme tomu měli dát aspoň nějakou formu“, nebo absolutní nekonzistence a diametrální odlišnosti obou částí. Tyto obavy se však ukázaly jako naprosto neopodstatněné. Každá z částí dvojalba je sice odlišná, ale společně tvoří skvělý, do sebe zapadající celek.
Introvert je perfektním společníkem k poklidnému poslouchání „u kafíčka s doutníčkem“ a Extrovert zase přináší trochu té „letní“, veselejší nálady (ne, ani tady nečekejte bezduché letní hymny, protože to zrovna teď letí a ty dvanáctky z toho úplně tečou). K tomu, co jsem od Dornkappelu před poslechem alba slyšel a tedy i očekával, my celkově seděla více první část, tedy Introvert, a Extrovert mě zprvu příliš nezaujal. O něco líbivější hudby, projev a i odlehčenější texty se mi při druhém poslechu ovšem začaly dostávat pod kůži a při třetí rotaci desky v přehrávači už mě měli obě poloviny tohoto dvojalba absolutně podmaněného. I ke skladbám, které jsem na první poslech skoro vůbec nezaujaly (neplést s „přišly nudné“ nebo „hrozně nebavily“), jsem si celkem lehce našel cestu. Například Nyx, skladba, kterou jsem přeletěl bez sebevětšího povšimnutí a zaposlouchal jsem se do ní až při následujícím poslechu, je v důsledku naprosto dokonale promyšlená a při každém přehrávání v ní objevuji nové „odkazy“.
V žiare reflektorov Apolón
Najväčší boh tých parketov
Tancuje akoby o život
Obkolesený svojou partiou
Obecně jsou všechny skladby po lyrické stránce skvěle promyšlené a flow by bratrům mohl závidět nejeden z dlouholetých zástupců československé scény. Hoši dokázaly v tomto ohledu zaujmout i za polovinou dvojdesky, respektive za její první částí, když už jsem si myslel, že mě už nic nepřekvapí. Flow v tracku Extrovert mě však přesvědčila o opaku a oba dva si za mikrofónem obhájili absenci rapujících hostů, které prostě nepotřebují. Naopak Introvert/Extrovert je jednoduše o nich dvou a je dostatečně zajímavý i bez nutnosti pomoci „zvenčí“.
Na celém dvojalbu pak najdeme i výjimečně silné skladby, například poslech počinu Tragika vyvolává doslova husí kůži a podobně na tom je i závěrečný Epilóg. Především první jmenovaná je pak asi tím nejsilnějším počinem, který u nás za posledních několik let vznikl.
Všade body drogy kódy
Sme generácia digitálnej doby
Facebook miesto dnešných ľudí
Každý na to pičuje, ale každý tam chodí
Epilóg: Tragika, nebo Triumf?
Aby čtení recenze nebylo delší, než poslech celé dvojdesky, jejíž stopáž se pohybuje okolo šedesáti minut, tak bych to zde utnutl. Avšak nesmím zapomenout zmínit skvěle zpracovaný a precizně provedený booklet, jenž ke (skoro) každé skladbě obsahuje parádně vizuálně zpracovanou dvojstránku a pokud nevidíš v kupování fyzických kopií alb žádný smysl, tak věř, že Introvert/Extrovert tu přidanou hodnotu rozhodně přináší (obsažený kód ke stažení digitální kopie alba je snad již jen třešničkou na dort a spousta dalších umělců by si z tohoto přístupu k „zákazníkovi“ mohla brát příklad). Konzistentní, zajímavý, atmosférický, originální a precizní jsou pouze jedny z mála přívlastků, kterými bych toto album mohl shrnout. A jelikož nemám rád číselná hodnocení, tak si myslím, že každý byť jen trochu pozorný čtenář přesně ví, jakou známku by deska dostala.
PS: Obavami jsem začal, obavami bych mohl skončit. Nevyčerpal projekt Dornkappel svůj potenciál? Dokážou nás ještě překvapit? Tyto obavy však můžu s čistým svědomím škrtnout a nezbývá než se těšit, co nám v budoucnu přinesou.
PPS: Opravdu jsem se snažil být alespoň trochu kritický, ale nenašel jsem snad nic, co by se dalo vytknout – žádná nepovedená skladba, žádné bezduché tlachání,…, prostě nic alespoň trochu závažnějšího.
